Jak předejít plísni kolem oken...
Trvale rostoucí požadavky na snižování energetických nároků staveb jsou příčinou bouřlivého vývoje nových materiálů a technologií ve všech oblastech stavebnictví. Vlivem těchto převratných změn dochází velmi často k nechtěným zmatením pojmů, nebo i záměrným dezinformacím.
Jedním z nejsledovanějších prvků tepelné ochrany budov jsou výplně otvorů a způsob jejich osazování. Zejména způsob provedení připojovací spáry je v posledních letech značně diskutovaným tématem.
Z toho důvodu došlo v roce 2011 k vydání Technické normalizační informace TNI 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování, která danou problematiku rozpracovává a vysvětluje. Informace vychází z požadavků řady ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, která přímo navazuje na ustanovení stavební legislativy ČR. Přes všechna tato opatření dochází v praxi stále k významným pochybením.
Připojovací spára výplně otvoru je prostor mezi zdivem a rámem výplně otvoru. Požadavky na tepelně technické vlastnosti spáry jsou shodné s požadavky na výplň otvoru resp. konstrukci obvodového pláště. Spára je navíc extrémně namáhaná rozdílnou tepelnou roztažností rámu výplně otvoru a dále pohyby a rázy způsobenými otevíráním a zavíráním křídel výplně otvoru. Vlastnosti připojovací spáry musí být splněny pro všechny obvyklé materiálové kombinace rámu otvorové výpně (plastový, dřevěný, kovový, kombinace materiálů, atd.) a obvodové konstrukce (beton, zdivo, sendvičová skladba, montovaná skladba, atd.)
Připojovací spára musí splňovat tyto požadavky:
- pevnost a stabilita kotvení
- vysoký tepelný odpor
- požární odolnost
- dobrý akustický útlum
- odolnost vodě a vlhkosti
- vzduchotěsnost
Všechny tyto vlastnosti musí být přitom garantovány po celou dobu životnosti výplně otvoru. Vzhledem k tomu, že neexistuje materiál, který by vyhověl všem požadavkům na připojovací spáru, je nutné kombinovat více různých materiálů. V současnosti se jedná o třístupňový systém řešení připojovací spáry. Po ukotvení rámu výplně otvoru se spára utěsňuje ve třech úrovních:
- paropropustná zábrana proti zatékající vodě z vnější strany
- středová tepelně izolační výplňová hmota
- vnitřní parotěsný uzávěr
Výhradně tento typ řešení je možné považovat za standard !
Zajišťovat správnou funkčnost připojovací spáry pouze výplňovou PUR pěnou je nezodpovědné a nevhodné. Technicky nelze zajistit, aby byl stejný materiál současně parotěsný na jedné straně a paropropustný na straně druhé.
PUR pěna je tepelně izolační materiál s relativně nízkou nasákavostí a malou paropropustností. Správně aplikovaná PUR pěna zabraňuje úniku tepla připojovací spárou a je tak velmi důležitou výplní a těsněním mezery mezi rámem výplně otvoru a obvodovou konstrukcí. V žádném případě však není parotěsná ani vodotěsná!
Jedním z nejvýznamnějších důvodů pro ochranu PUR pěny je vlhkost. Vlhkost, která se dostane do PUR pěny snižuje její tepelně izolační schopnost. Vlhkost může proniknout z venkovního prostředí zatečením, nebo z vnitřního prostředí prostupujícími parami, které mohou kondenzovat. Právě proto je nutné připojovací spáru doplnit vnější a vnitřní uzavírací vrstvou, která tyto nezbytné funkce připojovací spáry zajistí.
Proti průniku vody z vnějšího prostředí se provádí na vnější straně připojovací spáry několik variant opatření. Vnější ochrana připojovací spáry musí být současně vodotěsná a paropropustná. Obvykle se řeší například jako:
- paropropustná fólie proti průniku vody zvenčí, přilepená k okraji rámu výplně otvoru, zatažená pod parapet, nebo ostění, obvykle až k líci tepelné izolace fasády
- těsnící pružná pěnová páska aplikovaná samostatně, v kombinaci se silikonovým, polyuretanovým, nebo polybutylenovým pružným těsnícím tmelem
- plastový okenní a dveřní připojovací profil připevněný po obvodu rámu otvorové výplně, bezprostředně navazující na plášť fasády objektu, profil musí obsahovat pružnou pěnovou těsnící pásku a pružnou silikonovou těsnící manžetu
Proti průniku vodní páry z vnitřního prostředí se provádí na vnitřní straně připojovací spáry obvykle jako parotěsná fólie proti průniku vodních par z interiéru do konstrukce, přilepená ke spodnímu okraji rámu výplně otvoru, zatažená pod vnitřní parapet, obvykle až k vnitřní povrchové úpravě obvodové konstrukce.
S ohledem na trendy současné stavební fyziky, zvyšující se úrovně materiálů, technologií a také cen stavebních zakázek je nutné tato opatření respektovat a nepodceňovat uvedená doporučení. Technologickou nekázní dochází k nežádoucím energetickým ztrátám uživatelů objektu, ke snižování životnosti připojovací spáry výplní otvorů a také přilehlých konstrukcí.
Robert Lhotský